Pohybem ku zdraví

Je známo, že mládež potřebuje pohyb. Downe House se k naší všeobecné nelibosti o stará naši aktivitu až moc. Jak jste mohli vidět na našich rozvrzích, všichni máme povinně týdně čtyři hodiny tělocviku. (Jediný důvod, proč Kristina má jen jednu dvouhodinovku týdně, je protože chodí na politiku s vyšším ročníkem a tyto hodiny se překrývají).

Je nám zima. Ať žijí uniformy. 

Jeden z výjimečně teplých dní,
kdy se i v podvečer dalo jít ven 

Z našich vyprávění už za ty dva měsíce asi jasně vyplynulo, že zde máme neskutečně možností, což platí i pro fyzickou aktivitu. Od klasických týmových sportů, přes fitness a tanec až po záchranářský kurz pro plavčíky, z toho všechno si místní dívky můžou vybrat. Škola má několik vlastních hřišť, bazén, posilovny, tělocvičny, taneční studia a v neposlední řadě rozlehlý les, kam můžeme chodit běhat. Většina z nich se do svého sportu vžije natolik, že se přidá k týmu, který reprezentuje školu. Kristinina spolubydlící Felicia například za školu závodí v plavání. Nemůžeme říci, že by Downe House byla sportovní škola, co vyhrává naprosto všechny poháry. Měsíční zprávy o sportovních výkonech, které přednáší heads of sport z řad studentek na ranních setkáních, se většinou odehrávají jako naše košíkářské družstvo se sice neumístilo, a ani vlastně nepostoupilo, ale skvělá práce, holky! 

Sport je taky jedna z aktivit, kterou můžeme dělat ve svém volném čase a využívat k ní školní prostory a vybavení. Stejně tak můžeme chodit do art block nebo music block. Většina z holek sem tam zajde do posilovny, ale můžeme jít běhat do lesa nebo plavat.

Pohybu se tedy nevyhneme. To abychom spálily všechno to jídlo, co nám tady předkládají. 

Naštěstí je to vyčerpávající pro všechny stejně.

DOJMY Z PŮLKY

• Počkat, ona už to je půlka našeho pobytu? Sakra.
• Na uniformu už jsme si až moc zvykly.
• Jídlo.
• Ne že bychom znaly o moc více jmen než na začátku.
• Chytáme místní slovník?
• Nemůžu dělat ani muzikál ani prezentace, bude to až příští trimestr.
• Vánoce!!!! Kdy koupíme dárky??
• Někdo mi sežral pesto z ledničky. 
• Fidorky jsou hit.
• Mít spolubydlící nakonec není tak špatné. Vždycky tady někdo je, pomůže mi a nemůžu zapomenout její jméno jelikož je na dveřích.
• Mají tady sice úplně všechno, ale taky to dost často nefunguje (momentálně třeba jeden záchod ze dvou a celá prádelna)
• Je na nás vidět, kolik nám náš pobyt dává a jak nás mění. K lepšímu doufáme.
• Nikdo se tu sice nemaluje a nemyje si vlasy tak často, jak by se asi mohlo, ale na nehtech mají všechny holky nejdivnější artistické výlevy vůbec.
• Chybí mi maminka.
• Sice tady máme všechno v jednom areálu, ale komu se tam chce chodit.
• Deštníky jsou na nic, když se k vám nasáčkují všichni, co jsou stejným směrem. Jeden by byl řekl, že Angličanky budou na déšť připravené.
• Aha, tak ty máš byt v Paříži a na svátky jedeš na Barbados? Jo, já taky přece. 
• UŽ TO NENÍ ČESKOSLOVENSKO, pane profesore zeměpisu! 
• Proč nemůžeme na snídani v pyžamu?
• Už teď víme, jak nám to tu bude chybět.
• Omnomnom, český chleba
• Až bude jednou doopravdy hořet, všichni umřeme
• Chybí mi moje postýlka!!
• Deprese z odjezdu přichází.

House Drama

 Po týdnech nekonečných zkoušek ten den D konečně přišel. A Drama to teda bylo.

Jedna ze závěrečných zkoušek Holcombe, na fotce kostymérka Sophie

House Drama je soutěž jednotlivých kolejí v divadelních představeních. Koná se každý rok a je braná neskutečně vážně, Všechna vystoupení jsou na jedno téma. Letos to byly knihy Roalda Dahla, ale už tu byli i superhrdinové nebo Harry Potter. V letošním roce jsme tedy mohli vidět hry Matilda (AGN), The Fantastic Mr. Fox (Tedworth), James and the Giant Peach (Holcombe), Charlie and the Chocolate Factory (AGS) a nakonec The Witches (Aisholt).

Lower sixth, ročník který má na starost celý chod představení, musí zařídit všechno od scénáře po kostýmy, světla i zvuk. Poslední dny už s režisérkami nebyla řeč a skoro všichni byli na zhroucení. Zkoordinovat celou jednu kolej o 80 lidech dá vážně zabrat. My jsme ani jedna neměly přidělenou žádnou specifickou pozici, ale na zkouškách jsme se sem tam objevily a pomohly s čím bylo potřeba.

Nakonec ale vše dobře dopadlo a musíme podotknout, že všechna představení byla dech beroucí. Každé vystoupení musí totiž obsahovat tak komplikované prvky, že se ani nechce věřit tomu, že by to banda puberťaček měla zvládnout - živý zpěv, taneční vystoupení starších i mladších dívek, scény se všemi herci najednou...

Divadlo bylo narvané k prasknutí na každé představení. Foceno před vystoupením AGS.

Celý den končí velikým vyhlašováním, na které se všichni obléknou to barev svého domu. V životě jsme asi neviděly nic tak šíleného. Některé studentky z Holcombe, jehož barva je žlutá, nosí na sobě přilepené banány nebo žluté cedule upozorňující na mokrou podlahu. Při vyhlašování je neskutečný hluk, jelikož všichni musí začít ječet při sebemenší zmínce o jejich koleji. Ani nechtějte vědět jaký to byl řev, když se vyhlásil vítěz AGS...

Říjen

Omlouváme se, že jsme s aktualitami začaly až v říjnu, ale před tím nás to nenapadlo. Toto bude seznam zajímavých událostí, které bohužel nevydají na celý článek.

Sobota 4. října - Formální večeře na Eton College
Aby se neřeklo, škola dívkám poskytuje sem tam možnost sejít se s chlapci. Většinou jde o skotský "reeling" (tance), ale na to jsme my dvě bohužel propásly přihlášku. Za to se nám podařilo dostat se mezi 11 dívek, které tuto sobotu jely do chlapecké školy Eton na formální večeři.
Trošku jsme zpanikařily, když jsme zjistily, že na Eton chodí skoro všechna modrá krev Británie. Co když nebudeme dost formální? Vychované? I když jsme tedy očekávaly přepych a noblesu, stejně jsme po příjezdu byly překvapené, jak hezký ten dům byl. I etonští chlapci ve svých uniformách - oblecích, že se to u nás nenosí ani na plesy -  vypadali, jakoby právě dokončili focení do časopisu pro královskou rodinu. Naštěstí se ukázalo, že jsou všichni poměrně milí a zdvořilí (normální), a proto celý večer probíhal v plynulé, ač místy až moc nahrané, lehké konverzaci.
PS: Budoucí manžel ani pro jednu z nás nenalezen.

Neděle 5. října - Harvest Festival
Byly jsme dnes okradeny o jediný den spánku za celý týden. Harvest festival je výroční dvouhodinová mše - poděkování z to, co máme, a darování toho, co jiní nemají a potřebují.

Pondělí 6. října - Zase nespíme.
Na Downe House si velmi potrpí na protipožární bezpečnosti. Už několikrát jsme měly nacvičování, jak se zachovat při požáru, a dnes to muselo být v sedm ráno, v dešti.

Úterý 7. října - Už zase hoří.
Už podruhé byl falešný požární alarm. Asi před týdnem to bylo uprostřed hodiny - sporák nevydržel nápor jídla, dnes během pozdního odpoledne - někdo asi spálil toastík. Celá škola se musí seběhnout na sportovním hřišti. Každý musí stát ve své řadě, mlčet a nevybočovat, dokud se problém nevyřeší.
(nic se nikomu nestalo)

Sobota 11. října - Reading!
Udělaly jsme si trochu času a vyrazily jsme na průzkum dalšího města v našem okolí. Reading je o něco větší než Newbury, ale naštěstí jsme s sebou měly průvodkyně z řad našich spolužaček.

Úterý 14. října - Déšť.
Už několik dní vytrvale a téměř bez přestávky prší. Střídají se ale fáze, kdy leje jako z konve, kapáky jako brambora, které můžete i vyfotit, a pak třeba chvilinku neprší vůbec (ale jen chvilinku). Jenže nejčastější je déšť, o kterém ani nevíte, Malinké kapičky létají snad ze všech směrů a dostanou se naprosto všude. Deštník, bunda, pláštěnka, všechno je tak možná na ozdobu  Pravé anglické počasí opravdu.

Sobota 18. října - Prázdniny
Dnešním odpolednem nám začaly dlouhé prázdniny. S Claudii se můžete vidět doma v Praze, Kristina cestuje po Anglii. Omlouváme se tedy, že tento týden od nás nic nového neuslyšíte, ale pokusíme se to dohnat ten další.
  
Neděle 26. října - Jsme zpátky!
Volno uteklo, dřív než vlastně přišlo. Učitelé všude na světě zjevně mají pocit, že nemáme na práci nic lepšího, než preps. Celý house tedy dneska šílí a nespí - ne proto, že bychom načerpaly přes prázdniny tolik energie, ale nikdo nemá hotové úkoly.

Středa 29. října - Přednáška E-safety 
Jednou za čas (jednou za týden?) na Downe House pořádají přednášky. Většinou jsou nepovinné, ale dívky, které studují s tím související předmět, jsou očekávány (Krásně vyjádřeno, ať se prostě dostavíme). Dnes byla ale přednáška povinná pro všechny, vzhledem k tomu, že téma bezpečnosti na internetu, hlavně na sociální sítích, se týká nás všech.

Pátek 31. října - Halloween.
U nás doma se sice Halloween neslaví, ale tady je to velká věc. Měly jsme přichystanou krásnou party se strašidelným občerstvením a některé holky si dokonce i vzaly kostým. Hrozně se na to těšily a to se projevilo hlavně v jejich hlučnosti.

LONDOVENTURE

Ani jsme se nenadály a už je tady první volno. I když se jednalo jen o jeden víkend, spousta lidí, včetně učitelů, se nás ptala, jestli jedeme domů. Ač se nám třeba stýská, byl by hřích nejet se podívat do jedné z největších a asi nejkrásnějších metropolí světa, vzhledem k tomu ji máme na dosah ruky (a se školní dopravou zdarma).

Dřív než školu opustíte, na jakkoliv dlouhou dobu, musíte vytvořit plán své cesty: kde budete spát, jak se tam dopravíte, kdo za vás bude zodpovídat... Ubytování jsme našly na stránkách AirBNB. Měly jsme trochu obavy, přeci jen jedete do bytu někoho, koho jste v životě neviděly. Hledaly jsme ale dlouho a pečlivě, a podařilo se nám tedy najít bydlení, které mělo hodně pozitivních ohlasů a zdálo se bezpečné. 

V pátek 26.9 nás tedy školní autobus odvezl až do centra Londýna, odkud jsme se už samy dopravily do našeho víkendového pokoje, který se ukázal být úžasným. Všechno bylo čisté, hostitelé milí a nemohly jsme si tedy vybrat lépe. Jen doporučujeme.

Nechtěly jsme marnit ani chvilku drahocenného volna, a proto jsme ještě ten večer vyrazily do města. Stejně tak rychle jsme se snažily opustit ubikaci i ráno, ale to je, jak známo, skoro nemožné. Celý víkend jsme měly nádherné počasí, což je na Anglii poměrně nezvyklé. Mohly jsme tak přecházet mezi jednotlivými památkami celý den, i když jsme většinou používaly metro. Jsme lenoši. Na londýnské podzemce je ale příšerné, že na rozdíl od pražského metra je v ní vedro k padnutí. Pokusily jsme se projít všechno, ale to je při velikosti Londýna a omezenosti našeho času opravdu nemožné, Ale i tak, množství toho, co se nám podařilo navštívit, je přeci jen obdivuhodné. 

Přehlídka u Buckinghamského paláce

Užívaly jsme si krásného počasí na pikniku v Hyde Parku

Český odkaz v Londýně

Bylo to prima. Už aby bylo další volno a my mohly zase někam vyrazit.