Co nezapomenout když jedete na Downe House

• Punčochy jen černé
• můžete nosit i tělové, o to žádná. Jen to nikdo nedělá
• žabky
• hodí se jen na nošení po domě a do sprch to bez nich prostě nejde
• notebook
• Na koleji jsou k dispozici školní počítače, ovšem jen mnohem pohodlnější mít vlastní. Píše se hodně esejí, musíte si vyhledávat hodně informací a na volání s rodinou a přáteli je soukromí vlastního pokoje také lepší. Studovna s počítači se také často mění v centrum společenské zábavy a špatně se tam tedy učí. Je proto lepší mít možnost dělat svou práci někde jinde.
• Z vlastního počítače si ale nic nevytisknete, což potřebujete většinou hodně, a musíte si to tedy stejně přeposlat do školního. Takže ho budete používat tak jako tak.
• osobní věci, fotky
• Viděli jste naše pokoje. Podobně vypadají pokoje i ostatních holek. Bez osobních věcí ať to jsou fotky, plyšáci, plakáty a nebo jen polštářek, by byly smutné. A všem se někdy stýská.
• víc ručníků
• Pokud si budete nechávat prát od školy, trvá to minimálně dva dny. Pokud samy, často to také nestihnete za jeden den. Je tedy pohodlnější mít rezervu.
• mentální obrněnost
• dárky
• Pro dvě housemistrině a paní ředitelku určitě, pak také jak se vám bude chtít pro učitele a kamarádky. Já dávala obojím
• Doporučujeme fidorky, byly asi největším hitem. I jakékoliv další sladkosti a pochutinky udělají holkám radost. 
• sportovní boty
• svetry!
• zvýrazňovače
• na to se tady hodně hraje - že jste text přečetly se pozná podle různobarevného podtrhání
• deštník
• společenské oblečení
• kdyby jste se náhodou rozhodly jít na některou ze společenských akcí

Mimoškolní aktivity

Když se děvčata neučí, zaplňují svůj volný čas všemi možnými aktivitami, které jak samy říkají, budou jednou krásně doplňovat jejich životopisy a přihlášky na vysoké školy. Škola jim v tomto pomáhá jak jen může. Je zde celý blok pro umění, jako je kresba nebo keramika, anebo hudba a zpěv, a samozřejmě nesčetně sportovních možností. Těm jsme se my věnovaly spíše samy ve volných chvílích. Vybraly jsme si za to pro nás poněkud neobvyklejší aktivity - obě community servise a Kristina ještě Young Enterprise.

Community servise

Obě dvě jsem jednou týdně 'dobrovolničily', Claudie v Castle School - škola pro postižené děti a Kristina v RDA - Riding for Disabled, hipoterapie. Smutným faktem je, že přesto kolik našich spolužaček se zapsalo, málokterá z nich to dělá ze stejného důvodu jako my dvě. Většina z nich se rozhodla pomáhat komunitě jen proto, že to vypadá dobře na jejich životopise. To se nás naštěstí netýkalo a každý týden jsme se těšily na pátek odpoledne, které můžeme strávit touhle úžasnou činností, která nás obě bavila.

RDA

RDA na mě udělalo neskutečný dojem už od prvního dne, co jsem tam nastoupila. Jde o organizaci sponzorovanou čistě jen dotacemi a všichni pracovníci jsou dobrovolníci. Poskytují terapie pomocí poníků dětem s všemožnými postiženími. Dojížděly jsme tam celkem tři skupiny od nás ze školy, dvě ve středu a moje jedna v pátek. Každá skupina pracovala s jinou třídou dětí. Ve středu například chodily jezdit některé děti z Claudiiny Castle School. Moje skupinka byla z Winchcombe School pro děti s vadou řeči. Na většině byste jejich vadu ani nepoznali. Po pár měsících terapie běhaly kolem a  ve svých šesti letech skládaly komplikované věty, jako třeba moje nejoblíbenější holčička Mercedes (na fotce s koněm Bramble). Pak tam ale byly děti, s kterými jsem si nedokázala popovídat ani když jsem se opravdu snažila. Musely u sebe mít neustále asistentku, která víceméně fungovala i jako překladatelka. Přes všechny tyto komplikace jsem se na každý týden neskutečně těšila. Lidé kolem byli neuvěřitelně milí a dokonce mi na rozloučenou dali dárek a každý mi napsal malý vzkaz. Nechce se mi ani věřit, že se tam po Vánocích nevrátím.

Young Enterprise
Young Enterprise je program velmi oblíbený po celé Anglii. Mladí lidé si díky němu mohou založit naprosto legitimní a fungující společnosti a naučit se tak byznysu v praxi. Studenti si rozdělí všechny funkce potřebné pro správný běh společnosti, vymyslí si produkt a pokusí se ho úspěšně umístit na trh. Já se přidala do firmy Zorr., která bude vyrábět sportovní běžecké kalhoty s nastavitelnou délkou. Trvalo dlouho a stálo to mnoho hádek než jsme se shodly na jménu, logu nebo dokonce funkcích a produktu. Moje role byla ošemetnější, jelikož odjíždím, ale holky si i tak přály, abych ve společnosti zůstala. Skončila jsem tedy jako IT a marketing, což oboje budu moci dělat z domova. Jde hlavně o prezentaci firmy na sociálních mediích a našich připravovaných webových stránkách a to vše mohu dělat i z Prahy. YE zabere celkově hodně času, práce a ano, i vlastních peněz, ale že to stojí za to...

OUTFIT OF THE DAY

Už jsme několikrát zmínily, že na Downe House se nosí uniforma. Uniformu na sobě musíme mít celý školní den (7h - 18h). Všechny ročníky krom sixth form nosí stejnou zeleno-červenou uniformu. My a ročník nad námi nosíme buisness suit. Jde o krátkou černou sukni s jednoduchou košilí a sakem. Samozřejmě jsou tu ještě další pravidla jak máme vypadat. Měly bychom mít černé punčocháče nebo ponožky, košile by měla být jen jednobarevná nebo s jednoduchým proužkem a svetr taktéž jen jedné barvy a ideálně s výstřihem do V. Vše musí být čisté a upravené... Co si ale budeme nalhávat, málokdy jsme všechny jako ze škatulky.

Předem se obě omlouváme za naší totální neschopnost ukázat co máme na sobě (dobře, zvlášť Kristina). 

Krátkou uniformu můžeme nosit celý týden (pondělí-sobota), ovšem v některé dny ji na sobě mít musíme - v pondělí kvůli celoškolnímu assembly, ve čtvrtek kvůli rannímu kázání a v sobotu kvůli návštěvám. Také se nosí kdykoliv je přednáška nebo jiná významnější akce. Zbylé dny smíme nosit všeobecně oblíbenou dlouhou sukni. To je asi nejpohodlnější oblečení, které jsme kdy měly na sobě, zvlášť proto, že pod ní můžeme schovat pyžamo nebo kalhoty. 

Naše milé spolužačky nám dovolily vám ukázat jejich vlastní podání školní uniformy.

Prosinec

Úterý 2. prosince - Self esteem lecture
Tak máme za sebou poslední z řady přednášek tohoto termu. Téma bylo sebeúcta a jak být spokojená ve své kůži. Slečna, který přednášela, byla vynikající a toto byla rozhodně jedna z nejlepších přednášek za celý term..

Středa 3. prosince - House Cross Country
Možná už jste si všimli, že Downe House je poměrně sportovní škola - článek o sportu na Downe tady! Proto nás taky občas nutí do některých týmových aktivit. Většinou se hraje po kolejích, takže my dvě jsme přispívaly do Holcombe a AGN. Dnes se běžel přespolní běh, cca 2-3 km v zimě a bahně. Naštěstí to nikdo nebral extrémně vážně a ani se na vás nikdo nezlobil, když jste brzdily.

Sobota 6. prosince - Carol Singing
Patnáct dobrovolnic a dvě housemistress z Willisu se v sobotu vydaly rozšířit trošku vánoční nálady mezi pacienty Royal Berkshire Hospital. Všechny jsme byly po dvou hodinách omílání těch samých koled poněkud dojaté, zvláště když se někteří pacienti přidávali.

Neděle 7. prosince - House outing - Christmas Reading

Konec termu a s ním i Vánoce se kvapem blíží. Každý house má svůj den, který stráví nějakou zábavnou činností 'na rozloučenou'. Willis vyrazil do blízkého Readingu na vánoční nákupy, promítání Hunger Games a nakonec na ohromnou hostinu v all-you-can-eat restauraci, kde jsme se všechny nechutně přejedly.

Pondělí 8. prosince - Butterfly Lecture

Doslova lekce o motýlech.

Úterý 9. prosince - Christmas Lunch

Na poslední oběd termu nám kuchařky a kuchaři, převlečení za elfy, přichystali úžasnou párty plnou jídla a ohlušující hudby.

Úterý 9. prosince - Search for a Star

Každý House má svou vlastní charitu. Aisholtská je právě Search for a Star (Willis se rozhodl pro Hope for Justice pracující proti modernímu otroctví). Šlo o večer talentové soutěže a veškerý výtěžek šel na jejich charitu. Musíme uznat, že některé výkony DH holek byly naprosto profesionální. 

Středa 10. prosince - Odjezd

Tak a je to tady, musíme domů...

Charity Fashion Show

Claudie na molu v modelu Huishan Zhang

Sedmého a devátého listopadu se na Downe House uskutečnila charitativní módní přehlídka na podporu organizace Maggie's v boji s rakovinou. Celou organizaci měla na starost skupina dívek z upper sixth, mezi nimiž byla i jedna profesionální modelka. První přehlídka v pátek večer byla pouze pro studentky a byla 'méně oficiální', zatímco přehlídka v neděli následovaná aukcí byla hlavně pro rodiče. Na aukci se prodávaly nejen umělecké předměty ale i módní úlovky jako třeba šaty samotné Fergie nebo taška od Dolce Gabbana. Sumy převyšovaly očekávání. Oba večery sklidily

velký úspěch a celkový výtěžek byl okolo 7 tisíc liber.

Modelky byly vybrány z řad vyšších ročníků školy, a dostala se mezi ně i Claudie. Zhruba od konce září se dívky pravidelně jednou týdně scházely, aby se naučily chůzi na podpatcích a správnému výrazu. Všechny modely byly škole propůjčeny a i o to se musely organizátorky postarat samy. A že to oblečení, které se v den D předvádělo, nebylo tak lehké sehnat - holky odeslaly asi 500 mailů a nakonec se sehnaly kolekce zhruba od deseti návrhářů z celého světa. Claudie nám mezi touto prestiží rozhodně neudělala ostudu a naopak měla všeobecně velký úspěch.

Přehlídka vypadala ve všech ohledech velmi profesionálně. Celý PAC  se přestavěl, aby se udělalo místo obřímu molu, hudba seděla přesně do kroku, osvětlení lichotilo šatům i modelkám, a vše bylo prostě na jedničku. Slečny organizátorky vše ještě opepřily modely opačného pohlaví, kteří vzbuzovali na čistě dívčí škole opravdu velký zájem. Chlapci se naneštěstí stali součástí přehlídky pouze v neděli, kdy tato akce byla určena výhradně pro rodiče a dívky tak musely být kreativní a najít cestu, jak se do sálu dostat. A že našly! Claudie sama říká: "I já jsem chvílemi bojovala sama se sebou, abych uhlídala svou pravou ruku od trapného dotknutí se toho hezkého mužského stvoření přede mnou.."

Claudie, model Eponine, v zákulisí, kam se dostala i Kristina,
protože asistovala s makeupem a převlékáním.

Felcia, Claudie a Nurshat, tři ze čtyř modelek našeho ročníku.

DORM TOUR!

Po delší pauze od příspěvků vám přinášíme exkluzivní náhled do našich pokojů. Jak už jsme zmiňovaly na začátku, nebydlíme spolu, ale alespoň máme spolubydlící. Původně jsme si myslely, že budeme bydlet v úplně jiném domě s vyšším ročníkem a po jednom (naše jména jsou dokonce na jejich rozpisu pokojů), ale nakonec jsme skončily tady, house Willis. Dokonce jsme se i shodly, že je vlastně bezva mít spolubydlící. Pokoj vypadá méně prázdný a pořád máte s kým mluvit, i když vás to může držet vzhůru až do noci. Ale i tohle je součástí  naší zkušenosti tady, ne?

KRISTINA

Vítejte u mě a u Felicii. Náš pokoj 209 má neuvěřitelně strategickou polohu. Kousek od prádelny, hlavní společenské místnosti, kuchyně, jídelny, pracovny i koupelen. Je nám sem kvůli tomu pořád někdo leze - nic, kromě koupelen, se nedá zamknout. Všechny dveře na sobě mají destičky, kam můžete psát vzkazy. Tohle je žralok od sousedky Claire.

První pohled do našeho pokoje. Postel u okna je moje a tedy postel u dveří Felicii. Nalevo je umyvadlo a skříně. Máme každá jen polovinu komody, zatímco třeba Claudie má celou pro sebe. Na druhou stranu naše postele jsou opravdu vysoké a máme hrozně moc úložného prostoru pod nimi. I když to má taky nevýhody. Například v sukni se na tu postel dá sednout jen tak, že vyskočíte.

Můj pokoj mi nejdříve přišel hrozně neosobní, takže jsme ho s Felicii vychytaly spoustou doplňků, jako tady toto životní moudro vystřižené z novin. Spaní u okna není zrovna nejideálnější, protože z oken táhne tolik, že se dají používat jako lednice. Musela jsem si tedy koupit tuhle deku, abych nezmrzla. Naštěstí tyto ne úplně vkusné závěsy překvapivě dobře izolují. 

Kdybych si tedy mohla vybrat, volím postel u zdi. Ne jen, že má tuhle ohromnou nástěnku, ale taky se na ní dá sedět na šířku a opřít se o zeď, což na mojí posteli nejde. No, přijela jsem moc pozdě a Felicia už měla vybráno. 

Tohle je můj pracovní stůl, kde trávím většinu času. Máme sice pracovní místnost, ale mě se tam na rozdíl od Felicii nepracuje dobře. Je tam zima a navíc vás tam od práce někdo neustále vyrušuje. Tady mám svůj klid, můžu pracovat na svém počítači, pro který je tu i kabelové připojení na internet. Můj stůj je vtěsnaný mezi skříň a zeď a ještě není v moc dobré poloze od okna, takže je u něj vážně tma. Musela jsem si tedy přendat lampičku z nočního stolku/levé poloviny Feliciina stolu, abych alespoň něco viděla. Na nástěnce mám svoje nejoblíbenější fotky, abych jen mohla zvednout hlavu od stolu a podívat se 'domů', když se mi stýská. Pak jsou tam také všechny pohledy a dopisy od rodiny a přátel a vzkazy od spolužaček. (Malá vsuvka, modrý pohled nad počítačem je od samotné paní ředitelky a je to moc milé přání k narozeninám!) Na pravém obrázku je můj prepcalendar (Felicii má také jeden na své nástěnce) přilepený na boku skříně. Píšu si na malé lístečky všechny úkoly a lepím je na den, kdy se mají odevzdat. Je to hrozně praktické a navíc když dokončím daný úkol, můžu 'lepík' zmuchlat a zahodit, což po hodinách práce přináší neskutečné zadostiučinění.

 Takže jak už jsem zmínila, trochu jsme si vylepšovaly náš pokoj. No dobře, byla jsem to hlavně já. Ale pořád to nemáme tak 'vystylovené' jako některé holky, co si vozí koberce a šátky na strop. Já mám jen na zdi napravo od stolu tyhle provázky s fotkami. Je opravdu důležité mít s sebou tolik osobních věcí, kolik to jen jde. Nejde jen o nás, které tu jsme na jeden term, ale dělají to i místní holky. Viděli jste Feliciinu zeď. Vážně pomáhá mít se na co podívat, když už jste pryč tak dlouho, že nic z vašich věcí nevoní jako domov. A ano, mám s sebou i plyšovou opičku (sedí na posteli). Jinak, ta podivuhodná věc napravo je fotka našeho stropu, který je polepený třpytivými hvězdičkami/vločkami (zbytek z House Drama, nenosím po kapsách spousty třpytek) odrážejícími světlo.

 A tohle už je konečně pohled z našeho okna na hlavní nádvoří před Willisem. Mám svůj pokoj vlastně hrozně ráda. Je útulný a nějakým způsobem i hřejivý, i když tu může být pěkná kosa. A nejsem asi sama, komu se líbí, vzhledem k tomu kolik lidí, včetně Claudie, nám sem chodí vegetovat.


CLAUDIE

Vítejte u mě a Elly. Náš pokoj 320 se nachází v západní části budovy, která patří mezi nejméně oblíbené a taky nejchladnější. Výhra! Ze začátku jsem neměla svůj pokoj moc ráda. Díky své vybledle modré barvě byl pokoj ještě studenějším a méně útulným. Proto jsem taky nejdříve trávila hodně času u Kristi, jejíž pokoj má krásný výhled z okna a i před úpravami byl příjemnější. Barvu zdí jsem bohužel změnit nemohla, tak jsem byla podobně jako např. Kristina kreativní, a vylepila jsem si na zeď kromě fotek ještě balící papír, do kterého jsme si vystříhala srdíčka, jež jsem poté dala na svou nástěnku. I díky tomu jsem si na svůj dorm, bohužel až docela pozdě, zvykla a dá se říct, že ho mám moc ráda a bude mi opravdu chybět.

Toto je víceméně celá moje polovina pokoje. Měla jsem ze začátku problémy s matrací, bolela mě záda a špatně se mi spalo. K mému překvapení se o to naše nejoblíbenější Miss Snell bleskurychle postarala a sehnala mi novou matraci! Teď se mi už spí mnohem lépe a díky tomu jsem vydržela v posteli i několik dní, neochotně samozřejmě, když jsem teď byla pár dní nemocná. Oproti Kristi mám noční stolek, což je vážně výhoda. 

Pracovní stoly jsme si s Ellou obě otočily. Původně byly rovnoběžně s postelí pod poličkou. Takhle se nám pracuje oběma lépe, protože máme výhled z okna a je to méně ponuré. Pod poličkami mám vylepené další fotky, které mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři. Tady na tomto obrázku je vidět, kolik má náš dorm úložného prostoru, což je víceméně jediná výhoda našeho pokoje. Ve většině ostatních dormů je ho  nedostatek a holky pak mají problém se vejít. Naštěstí jsou na chodbách k dispozici luggage cupboards, kam si teoreticky můžete uložit alespoň kufry. Navíc dívky, které bydlí 'za mořem' nemusí odvážet všechny věci, tak jako Angličanky, a můžou si je uschovat právě v těchto komorách.

Tohle je Elly výjimečně uklizená část pokoje. Ella nepotřebuje tolik fotek, které jí připomínají domov, jelikož bydlí jen kousek odsud v Oxfordu a jezdí skoro každý víkend domů. Pokoj si tedy nevyzdobila fotkami, ale přivezla si dekorace, které jí pokoj podle jejího gusta zútulní. Například tu má jejího obřího medvěda i jeho miniaturu, podivuhodnou truhlu a kobereček. A ještě je třeba zmínit, že na skříni se vyskytuj její dva miláčci na kolečkách, kteří jsou pro ní spíše ke kochání než aby splňovali svůj původní účel.

V každém dormu je umyvadlo. Je prima, že nemusíte běhat hned po ránu čistit zuby do nejbližší koupelny, kde by se tvořily fronty. Tyto umyvadla jsou tradičně anglická, to znamená dva kohoutky, jeden vařící a jeden ledový. Něco jako vlažná voda je prostě tabu.

Náš běžný den - Středa 5. listopadu

	Kristina	Claudie
7:17	Spím.	Zvoní mi budík. Nobody cares.
7:30	Budík zvoní poprvé	Ležím zachumlaná pod dekou.
7:35	Budík zvoní podruhé	Stále ležím.
7:40	Naomi přichází k nám do pokoje, aby probudila hlavně Feliciu. Vstávám, den ode dne je to se mnou horší	Mentálně se připravuju na to, že budu muset opustit postýlku a vstát do zimy.
7:42		Začínám se oblékat, čistit zuby...
7:50	Claudie se pro mne stavuje po cestě na snídani a pokračujeme společně.	Stavuju se pro Kristi u ní v pokoji a jdeme na jídlo.
7:50- 8:05	Snídáme dneska samy, jindy sedíme s někým, koho prostě potkáme. Pro změnu máme ovesnou kaši.
8 :05	Dávám prádlo do pračky. Můžeme si prát samy anebo si nechat všechno vyprat přes školu. To ale většinou trvá několik dní a musela bych si na všechno oblečení našít jmenovku a to se mi nechce, takže se o to radši postarám sama.	Učím se na test z francouzštiny.
8 :15	Sedám si k počítači a pokračuju v práci na projektu o ebole, který dělám už přes týden, a ještě není hotový, mám 12 stránek. Jde o rozsáhlý výzkum ze zeměpisu. Velmi únavné a odstrašující. Odevzdávám to v pátek.
8 :30	Přichází moje spolubydlící Felicia a sousedka Naomi, s láskou se nechávám vyrušit od práce a společně si u čokolády, kterou přinesly, užíváme, že dnes ráno nemáme ani kapli ani assembly.
8 :57	Máme společnou cestu na hodinu. Je hrozná zima, ale alespoň svítí sluníčko.
9 :00	Dnes mám poměrně plný den a začínám hned v devět dvouhodinovkou klasiků. Na téhle hodině probíráme antická dramata, momentálně Electru. Miss Jensen je jedna z mých oblíbených učitelek, vždycky nám nosí koláčky a čaj, u kterých pak hru čteme a rozebíráme. Dneska mi ale neudělala radost, jelikož mi zadala hned další esej a to hned na pondělí. A koláčky nebyly.	Dnešek mi začíná francouzštinou. Hodina sice začíná v 9:00, ale i přes to tu v 9:02 ještě nikdo není – DH time. Píšeme test, na který jsem se celé ráno a i večer před tím učila. Snad mi to dopadne dobře a budu zase o něco chytřejší.
9:15	Miss Jensen nás pustila o trošku dřív a tak se vyhýbáme frontě na čaj o přestávce po prvních dvou hodinách.	Čaj se stal už nedílnou součástí našich životů. Já osobně si dávám vždycky zázvorový čaj nebo horkou čokoládu.
10:20	Stíhám ještě rychle přehodit prádlo z pračky do sušičky a jdu si udělat sýrový toast, jelikož mám vážně hlad.
10:40	Začíná mi dvouhodinovka zeměpisu. Každou středu mám hydrologii. Dnes jsme se zabývali podzemní vodou, tak jako už pár týdnů, a tím, že už docela brzo odjíždím domů. Aby mi to nebylo líto, dostala jsem hromadu práce.	Právě mi začaly dějiny umění. Cestu do učeben máme s Kristinou podobnou, ale já jdu tentokrát se spolužačkou Claire, se kterou mám přímo dějiny. Rozebíráme právě antické sochařství, konkrétně díla Polykleitose.
12:11	Potkávám se u Kristi v pokoji, je to už takový náš ritual, a jdeme společně na jídlo. Čekáme vždycky o trošku déle než přesně na dvanáctou, protože nikdy nemáme tou dobou hlad a navíc se k nám do jídelny nahrne celý náš i ten vyšší ročník.
12:30	Po obědě mám hodinu volno, které se říká prep stejně jako domácím úkolům. Sedíme u mě s Claudii a pár dalšími holkami, střídavě koukáme na seriál, pleteme náramky pro mou Young Enterprise společnost a já k tomu ještě sem tam dopíšu něco do mé práce na ebolu.	Jsem u Kristi v pokoji a pomáhám holkám s náramky .
12:45	Požární alarm začíná kvílet. Všichni už to ignorujeme, protože to piští každou středu touhle dobou. Můj pokoj má ale v tomhle jednu úžasnou nevýhodu. Je hned vedle toho bzučáku na chodbě…
13:40	Začíná nám tělocvik. Dneska je opravdu zima, ale musíme jít v naší uniformě. Tenhle měsíc chodím do concert room, kde nám pouštějí fitness videa s neskutečně otravným trenérem a bandou velmi sportovně zdatných lidí, kteří jsou schopni 45 minut poskakovat podle toho, jak ten trenér píská, zatím co my všechny odpadneme po deseti minutách a pak jen ležíme. (Ne to bych lhala, sem tam jsme donuceny vstát)	Na House Games mám mít normálně fitness, ale dnešní hodina se z neznámých důvodů proměnila opět v hodinu tance, kterou mám běžně v úterý. Bylo to fajn, učitelku na tancování mám hrozně ráda. Šla jsem pak ještě sama na chvilku do posilovny, zacvičit si na záda a zaběhat si.
14:30	Mám čas na rychlou sprchu před tím, než se musím vypravit na další hodinu. Největší plus dlouhých sukní je, že mi nezabere vůbec žádný čas obléknout se zpět do uniformy. Nemusím se starat o něco jako punčochy, prostě to na sebe jen natáhnu a jdu. Mrznu s morkou hlavou
15:00	Dnes nás na politiku dorazilo hrozně málo. Ve středu a ve čtvrtek mám hodiny s Miss Phillips, se kterou bereme volby. Obě dvě moje učitelky politiky patří k mým nejoblíbenějším, možná to bude i tím, jak moc mě tenhle předmět baví. Dneska jsme třeba na začátku hodiny dělaly rychlo-projekt o výsledcích voleb do kongresu USA.	Dnes už nemám žádné hodiny a tak dělám práci na další den. Učím se na španělštinu, píšu analýzu Temple of Athene na dějiny umění a dělám úkol na francouzštinu.
16:20	Druhé pauze dne se říká tea. Všichni mají volno a sejdou se v místnosti za jídelnou, kde jsou kávovary a občerstvení – vždycky sladké, což už mě osobně unavuje.	Běžím si pro čajík! <3
16:30 – 18:00	Po tolika hodinách za sebou si vždycky potřebuju najít trochu času na aktivní prokrastinaci. Přečtu si všechny denní emaily, přes které se tady řeší naprosto všechno, odpovím na pár osobních, kouknu se na nějaký seriál, při tom upletu další náramek, kterých potřebujeme vážně hodně, a přečtu si třeba noviny. Nakonec stejně musím začít dělat nějakou práci, esejí mám hodně a času i nadšení sem tam málo. Teď krom už stokrát zmiňované eboly pracuji na eseji na klasiky o postavení žen v Odyssei.	Pokračuji v práci na další dny.
18:00	Začíná mi každotýdenní setkání s mojí Young Enterprise společností. Říkáme si Zorr. Náš hlavní produkt jsme si pevně stanovily teprve dnes, takže vám o tom ještě nemůžu nic říct, ale chystám se určitě napsat článek o celém konceptu YE, takže se určitě máte na co těšit. Každopádně naše debaty, hádky, se táhnou ještě hodinu a kousek. Moje práce je sekretářka společnosti, takže musím zaznamenávat přesný chod jednání a potom to všem členům, včetně našeho supervizora, poslat. Už je vážně tma.	V 18:00h jsem šla s kamarádkami na večeři-měly jsme asijskou kuchyni-omnomnomn…Po výborné večeři jsem pak dokončila rozdělanou práci na další dny a po pilné práci následovala pilná prokrastinace-bohůžel ne však na dlouho. Ve 20:00h začínalo nacvičování na módní přehlídku, která se uskutečnila ve dnech 7.11.-9.11. 2014.
19:10	Konečně se dostávám na večeři. Středy vždycky večeřím se svou společností, protože už nestíháme jít na jídlo do naší běžné jídelny, kterou máme přímo v našem domě Willis, a musíme tak jít spolu do hlavní jídelny.
19:30	Vždycky pracuju nejlíp takhle večer. Máme na to i stanovený čas od sedmi do půl deváté, kterému se říká quiet time, kdy nás vychovatelky kontrolují, jestli jsme u sebe a děláme něco užitečného. Nemusí to být nutně preps, ale nerady nás vidí u filmů nebo jak s dáváme šlofíka. (Už jsem dostala černý puntík za to).
21:00	Mám ještě jedno neoficiální setkání se Zorrem, kde už víceméně jen projedeme kdo má co udělat na našem business plan.	Vracím se z nacvičování. Obcházím své oblíbené pokoje a kotvím tam, kde je mi v daném okamžiku nejlépe.
22:00	Od šesti večer nám už běží všechny internetové stránky přes den bloknuté. Píšu si tak s kamarády a snažím se při tom pracovat na eseji a, ano uhodli jste, na ebole.	Ukončuji svou pouť po pokojích, dávám všem dobrou noc. Nastává má nejoblíbenější část dne-teplá sprcha, „krátké“ koukání na film + využití dostupného internetu a následně SPÁNEK.
23:30	Internet padá. Převlíkám se do pyžama a ještě si jdu pro už suché prádlo do prádelny. Nemusím si na zítra nic připravovat, máme celý den volno až na dvě hodiny večer, takže můžu jít s klidem spát, i když se mi vůbec nechce. Ráno stejně zase nebudu moct vstát.	Touto dobou jsem už měla výjimečně noc.