DORM TOUR!

Po delší pauze od příspěvků vám přinášíme exkluzivní náhled do našich pokojů. Jak už jsme zmiňovaly na začátku, nebydlíme spolu, ale alespoň máme spolubydlící. Původně jsme si myslely, že budeme bydlet v úplně jiném domě s vyšším ročníkem a po jednom (naše jména jsou dokonce na jejich rozpisu pokojů), ale nakonec jsme skončily tady, house Willis. Dokonce jsme se i shodly, že je vlastně bezva mít spolubydlící. Pokoj vypadá méně prázdný a pořád máte s kým mluvit, i když vás to může držet vzhůru až do noci. Ale i tohle je součástí  naší zkušenosti tady, ne?

KRISTINA

Vítejte u mě a u Felicii. Náš pokoj 209 má neuvěřitelně strategickou polohu. Kousek od prádelny, hlavní společenské místnosti, kuchyně, jídelny, pracovny i koupelen. Je nám sem kvůli tomu pořád někdo leze - nic, kromě koupelen, se nedá zamknout. Všechny dveře na sobě mají destičky, kam můžete psát vzkazy. Tohle je žralok od sousedky Claire.

První pohled do našeho pokoje. Postel u okna je moje a tedy postel u dveří Felicii. Nalevo je umyvadlo a skříně. Máme každá jen polovinu komody, zatímco třeba Claudie má celou pro sebe. Na druhou stranu naše postele jsou opravdu vysoké a máme hrozně moc úložného prostoru pod nimi. I když to má taky nevýhody. Například v sukni se na tu postel dá sednout jen tak, že vyskočíte.

Můj pokoj mi nejdříve přišel hrozně neosobní, takže jsme ho s Felicii vychytaly spoustou doplňků, jako tady toto životní moudro vystřižené z novin. Spaní u okna není zrovna nejideálnější, protože z oken táhne tolik, že se dají používat jako lednice. Musela jsem si tedy koupit tuhle deku, abych nezmrzla. Naštěstí tyto ne úplně vkusné závěsy překvapivě dobře izolují. 

Kdybych si tedy mohla vybrat, volím postel u zdi. Ne jen, že má tuhle ohromnou nástěnku, ale taky se na ní dá sedět na šířku a opřít se o zeď, což na mojí posteli nejde. No, přijela jsem moc pozdě a Felicia už měla vybráno. 

Tohle je můj pracovní stůl, kde trávím většinu času. Máme sice pracovní místnost, ale mě se tam na rozdíl od Felicii nepracuje dobře. Je tam zima a navíc vás tam od práce někdo neustále vyrušuje. Tady mám svůj klid, můžu pracovat na svém počítači, pro který je tu i kabelové připojení na internet. Můj stůj je vtěsnaný mezi skříň a zeď a ještě není v moc dobré poloze od okna, takže je u něj vážně tma. Musela jsem si tedy přendat lampičku z nočního stolku/levé poloviny Feliciina stolu, abych alespoň něco viděla. Na nástěnce mám svoje nejoblíbenější fotky, abych jen mohla zvednout hlavu od stolu a podívat se 'domů', když se mi stýská. Pak jsou tam také všechny pohledy a dopisy od rodiny a přátel a vzkazy od spolužaček. (Malá vsuvka, modrý pohled nad počítačem je od samotné paní ředitelky a je to moc milé přání k narozeninám!) Na pravém obrázku je můj prepcalendar (Felicii má také jeden na své nástěnce) přilepený na boku skříně. Píšu si na malé lístečky všechny úkoly a lepím je na den, kdy se mají odevzdat. Je to hrozně praktické a navíc když dokončím daný úkol, můžu 'lepík' zmuchlat a zahodit, což po hodinách práce přináší neskutečné zadostiučinění.

 Takže jak už jsem zmínila, trochu jsme si vylepšovaly náš pokoj. No dobře, byla jsem to hlavně já. Ale pořád to nemáme tak 'vystylovené' jako některé holky, co si vozí koberce a šátky na strop. Já mám jen na zdi napravo od stolu tyhle provázky s fotkami. Je opravdu důležité mít s sebou tolik osobních věcí, kolik to jen jde. Nejde jen o nás, které tu jsme na jeden term, ale dělají to i místní holky. Viděli jste Feliciinu zeď. Vážně pomáhá mít se na co podívat, když už jste pryč tak dlouho, že nic z vašich věcí nevoní jako domov. A ano, mám s sebou i plyšovou opičku (sedí na posteli). Jinak, ta podivuhodná věc napravo je fotka našeho stropu, který je polepený třpytivými hvězdičkami/vločkami (zbytek z House Drama, nenosím po kapsách spousty třpytek) odrážejícími světlo.

 A tohle už je konečně pohled z našeho okna na hlavní nádvoří před Willisem. Mám svůj pokoj vlastně hrozně ráda. Je útulný a nějakým způsobem i hřejivý, i když tu může být pěkná kosa. A nejsem asi sama, komu se líbí, vzhledem k tomu kolik lidí, včetně Claudie, nám sem chodí vegetovat.


CLAUDIE

Vítejte u mě a Elly. Náš pokoj 320 se nachází v západní části budovy, která patří mezi nejméně oblíbené a taky nejchladnější. Výhra! Ze začátku jsem neměla svůj pokoj moc ráda. Díky své vybledle modré barvě byl pokoj ještě studenějším a méně útulným. Proto jsem taky nejdříve trávila hodně času u Kristi, jejíž pokoj má krásný výhled z okna a i před úpravami byl příjemnější. Barvu zdí jsem bohužel změnit nemohla, tak jsem byla podobně jako např. Kristina kreativní, a vylepila jsem si na zeď kromě fotek ještě balící papír, do kterého jsme si vystříhala srdíčka, jež jsem poté dala na svou nástěnku. I díky tomu jsem si na svůj dorm, bohužel až docela pozdě, zvykla a dá se říct, že ho mám moc ráda a bude mi opravdu chybět.

Toto je víceméně celá moje polovina pokoje. Měla jsem ze začátku problémy s matrací, bolela mě záda a špatně se mi spalo. K mému překvapení se o to naše nejoblíbenější Miss Snell bleskurychle postarala a sehnala mi novou matraci! Teď se mi už spí mnohem lépe a díky tomu jsem vydržela v posteli i několik dní, neochotně samozřejmě, když jsem teď byla pár dní nemocná. Oproti Kristi mám noční stolek, což je vážně výhoda. 

Pracovní stoly jsme si s Ellou obě otočily. Původně byly rovnoběžně s postelí pod poličkou. Takhle se nám pracuje oběma lépe, protože máme výhled z okna a je to méně ponuré. Pod poličkami mám vylepené další fotky, které mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři. Tady na tomto obrázku je vidět, kolik má náš dorm úložného prostoru, což je víceméně jediná výhoda našeho pokoje. Ve většině ostatních dormů je ho  nedostatek a holky pak mají problém se vejít. Naštěstí jsou na chodbách k dispozici luggage cupboards, kam si teoreticky můžete uložit alespoň kufry. Navíc dívky, které bydlí 'za mořem' nemusí odvážet všechny věci, tak jako Angličanky, a můžou si je uschovat právě v těchto komorách.

Tohle je Elly výjimečně uklizená část pokoje. Ella nepotřebuje tolik fotek, které jí připomínají domov, jelikož bydlí jen kousek odsud v Oxfordu a jezdí skoro každý víkend domů. Pokoj si tedy nevyzdobila fotkami, ale přivezla si dekorace, které jí pokoj podle jejího gusta zútulní. Například tu má jejího obřího medvěda i jeho miniaturu, podivuhodnou truhlu a kobereček. A ještě je třeba zmínit, že na skříni se vyskytuj její dva miláčci na kolečkách, kteří jsou pro ní spíše ke kochání než aby splňovali svůj původní účel.

V každém dormu je umyvadlo. Je prima, že nemusíte běhat hned po ránu čistit zuby do nejbližší koupelny, kde by se tvořily fronty. Tyto umyvadla jsou tradičně anglická, to znamená dva kohoutky, jeden vařící a jeden ledový. Něco jako vlažná voda je prostě tabu.